Šríla Prabhupáda byl nepochybně osobností, kterou poslal Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby naplnil svou předpověď: „Inkarnoval jsem se, abych zahájil sankírtanové hnutí. Osvobodím všechny pokleslé duše tohoto světa... Sankírtanové hnutí zpívání Mého jména se bude šířit po celém světě v každém městě a v každé vesnici (Čaitanja Bhágavata, Antja 4. 120, 126).
Abychom pochopili jedinečnou úlohu Šríly Prabhupády z gaudíjské perspektivy, musíme se vrátit v čase a získat historický náhled na to, jak se plán Čaitanji Maháprabhua naplnit svou předpověď postupně rozvíjí.
Šrí Čaitanja Maháprabhu započal svou náma-sankírtanovou misi po návratu z Gaji. A v šíření náma premy „Při rozdávání lásky k Bohu On a jeho společníci nebrali v úvahu, kdo je vhodný příjemce a kdo ne nebo které místo je vhodné a které ne. Nekladli si žádné podmínky. Členové Panča-tattvy rozdávali lásku k Bohu kdekoli se naskytla příležitost.“ (Čaitanja čaritámrita, Ádi-lílá 7.23).
Záplava náma premy se rozlévala do všech směrů a pokračovalo žehnání tomuto světu pod ochranou zplnomocněných kazatelů, jako jsou šest Gosvámích, Šrínivása Áčárja, Naróttam dás Ṭhákur a Šjámánanda Prabhu.
Bohužel po odchodu Šrí Čaitanji Maháprabhua a těchto Jeho zplnomocněných společníků postihlo svět gaudíja vaišnavismu velmi temné období. Vlivem věku Kali mnoho apasampradájí, odchýlených sekt, zcela zastínilo čisté podání vědomí Krišny Čaitanji Maháprabhua bezohlednými, materialistickými teoriemi a praktikami. A dělali to v Jeho jméně! Brzy se Jeho učení začalo ztotožňovat s nemorálností, dogmatem a protispolečenskými prvky. Výsledkem bylo, že kultivovaní a vzdělaní lidé z indické společnosti rozvinuli k Čaitanjovi Maháprabhuovi hlubokou averzi. Tento temný věk trval téměř 250 let.
Ve snaze oživit své sankírtanové hnutí a opět ozářit gaudíjskou oblohu Šrí Čaitanja Maháprabhu pak poslal na tento svět jednoho ze svých důvěrných společníků, Bhaktivinóda Thákura. Bhaktivinód Thákur, vybaven transcendentální obratností, neúnavně psal, aby porazil všechny neautorizované a odchýlené filozofie odporující prezentaci vědomí Krišny Čaitanji Maháprabhua.
Díky svému neúnavnému a obětavému psaní odhalil všechny adharmické filozofie té doby a opět vyjevil světu cestu svrchované přízně a soucitu Čaitanji Maháprabhua: Jeho náma sankírtanovou misi. Tyto spisy budou později tvořit filozofický základ pro systematicky a institucionálně založený plán Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura uvést do pohybu naplnění předpovědi Čaitanji Maháprabhua.
To, že Bhaktivinód Thákur znovuobjevil rodiště Čaitanji Maháprábhua a vydal návrh (v podobě „námahatty“) na realizaci touhy Čaitanji Maháprabhua, aby se náma sankírtan rozšířil po celém světě, bylo velmi jasným a pozoruhodným znamením jeho absolutního přesvědčení o slovech Šrí Čaitanji Maháprabhua. Avšak věděl, že do takto obrovského úkolu, šířit vědomí Krišny po celém světě, bude nutné kolektivně zapojit tisíce lidí po mnoho generací. To nemohla být a nebude práce jen jednoho člověka – transcendentální instituce byla absolutní nutností.
Jeho vroucí modlitby k Pánu Džagannáthovi byly vyslyšeny a Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur se zjevil v tomto světě jako jeho syn, aby dal konkrétní podobu jeho plánu ve formě Gaudíjské misie. Během krátkých patnácti let Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur šířil sankírtanové hnutí Čaitanji Maháprabhua po celé Indii a přilákal mnoho osobností té doby, aby mu pomohly v jeho poslání. V Indii bylo během této doby založeno šedesát čtyři mathů, které se věnovaly propagaci učení Čaitanji Maháprabhua.
Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur si byl vědom důležitosti své instituce pro pokračování intenzivního kázání po jeho odchodu z tohoto světa. Důrazně a velmi otevřeně instruoval své vedoucí učedníky, že jeho Gaudíjskou misi bude spravovat a udržovat řídící rada. Překvapivě nejmenoval nikoho jako svého duchovního nástupce. Opustil tento svět 1.1.1937 a téměř okamžitě začaly vznikat v rámci Gaudíjské misie neshody a hádky. Velmi brzy se instituce, která byla vždy známá pro své čisté a odvážné kázání učení Čaitanji Maháprabhua, stala pověstnou svými spory mezi frakcemi a soudními případy. Dvě znesvářené frakce bojovaly o post áčárji a mnoho starších žáků znechuceně opustilo instituci. Jednotná entita Gaudíjské misie stejně tak jako celoindická entita sestávající z mnoha center, několika novin a tisíců oddaných pracujících společně pod jednotným vedením přestala existovat. Iluze vlastnictví a prestiže zastínily příkazy Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura a jeho mise – vytvořit celosvětové hnutí za účelem šíření učení Čaitanji Maháprabhua – se náhle zastavila.
Náš Šríla Prabhupáda, Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí, byl tímto tragickým zvratem událostí zdrcen. Z jeho aktivit však bylo velmi zřejmé, že dokonale pochopil úmysl a poslání svého duchovního mistra:
1. Jakmile si několik newyorských stoupenců vzalo jeho poselství k srdci, legálně založil svoji společnost. Pojmenoval ji Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny a také právně deklaroval jejích sedm cílů. To vše se stalo již v roce 1966.
2. Pro pokračování mise Čaitanji Maháprabhua a zabezpečení transcendentálního odkazu ISKCONu Šríla Prabhupáda velmi systematicky ustanovil Governing Body Commission (řídící radu) a velmi důrazně poučil své starší následovníky: „Neudělejte stejnou chybu jako moji duchovní bratři po odchodu Gurua Maharádže. Řiďte společnost společně prostřednictvím GBC.“
3. Pro zajištění ISKCONu jako transcendentální mise se silným filozofickým a kulturním základem neúnavně a přesně přeložil a okomentoval nejdůležitější a nejvznešenější učení Šrí Čaitanji Maháprabhua v podobě Bhagavad-gíty, Šrímad-Bhágavatamu a Čaitanja-čaritámrty. A důrazně řekl, že jeho knihy jsou základem hnutí pro vědomí Krišny a instituci ISKCONu.
4. A stejně jako jeho Guru Maharádža nejmenoval nebo nevybral nástupce pro svůj ISKCON. Naopak chtěl, aby jeho žáci řídili instituci společně prostřednictvím řídící rady.
Když jsem byl osobním služebníkem Šríly Prabhupády, mnohokrát jsem si všiml, že trval na tom, aby byl na všech tištěných materiálech titul zakladatel-áčárja a jeho plné jméno vytištěno pod názvem společnosti ISKCON. V té době jsem byl velmi nezralý a nezkušený a často jsem se divil: „Šríla Prabhupáda je tak skromný a vysoce postavený vaišnava, proč na tom tak vytrvale trvá?“ Nechtěl jsem to nikdy otevřeně Šrílovi Prabhupádovi říci, ale i nadále mě to mátlo. Ale pomalu, jeho božskou milostí, jsem postupem času začal chápat jeho záměr. Výraz „zakladatel-áčárja“ není jen název, ale transcendentální systém určený k tomu, aby chránil, zachovával a dával životnost společnosti, která se věnuje hromadnému osvobozování podmíněných duší celého tohoto světa v tomto temném bezútěšném věku Kali.
Velcí vaišnavští oddaní jako Šrí Madhváčárja a Šrí Rámánudžáčárja tento systém úspěšně zavedli.
Je zřejmé, že plné zavedení tohoto systému v ISKCONu je rozhodující pro úspěšné naplnění předpovědi Čaitanji Maháprabhua. Sdílel jsem tuto realizaci s řadou mých starších spoluoddaných a povzbudilo mě, když jsem zjistil, že jim Šríla Prabhupáda požehnal stejným pochopením.
Pak, v roce 2006, řídící rada vytvořila různé výbory pro plánování a dosažení různých strategických cílů. Jedním takovým výborem je výbor pro postavení Šríly Prabhupády (SPPC), jehož posláním je napomáhat stávajícímu úsilí a vyvinout nové iniciativy, navěky ustanovit Šrílu Prabhupádu zakladatelem-áčárjou ISKCONu a nadřazeným šikšá guruem všech oddaných ISKCONu. Tato kniha je iniciativou SPPC.
Jeho Milost Ravíndra Svarúpa Prabhu, který je nepochybně jedním z nejbriliantnějších myslitelů a spisovatelů v ISKCONu, napsal knihu a všichni členové GBC a mnoho starších oddaných ji vážně a pečlivě prozkoumali.
Tato kniha je důkladně prozkoumána a založena na šástře a historických faktech. Je akademické povahy a poskytuje základ, na kterém můžeme stavět komplexní kulturu vzdělávání, která je určena k tomu, aby pevně a velmi prakticky ustanovila postavení Šríly Prabhupády jako zakladatele-áčárji ISKCONu. Samozřejmě, čisté vědomí Krišny neuznává žádnou techniku, jejím jediným základem je pokora a absolutní odevzdání se. A v této náladě nabízíme tuto publikaci Čaitanjovi Maháprabhuovi, Šrílovi Prabhupádovi a všem jeho oddaným.
Vezměte laskavě na vědomí, že tato kniha není určena pro běžné vyblednutí, ale k realizaci. Pokud to uděláme, naše osobní a kolektivní vztahy se Šrílou Prabhupádou budou neomezeně vzkvétat a dospějeme k velmi praktickému pochopení, že náš milovaný zakladatel-áčárja nezamrzl v čase. Je věčným zástupcem božské záplavy soucitu a Krišna prémy Čaitanji Maháprabhua. A jeho srdce taje a proudí bez omezení nebo překážek ke každému, kdo projeví sebemenší zájem o jeho učení a náma sankírtanovou misi.
Pokorně usilujeme o vaši laskavou a aktivní podporu při provádění dalšího důležitého kroku v plánu Šrí Čaitanji Maháprabhua zaplavit celý svět Krišna prémou – pevně a prakticky ustanovit Šrílu Prabhupádu zakladatelem-áčárjou ISKCONu po všechny časy.
Děkujeme mnohokrát.
Váš ve službě Šrílovi Prabhupádovi,
Bhakti Čaru Svámí
Vrindávan, Indie
listopad 2013.
