Realizace
dává áčárjovi
„specifické prostředky k šíření duchovního hnutí“.
Áčárja
poté mistrně ovládá prostředky, jak do své blízkosti přivést
vnímavé studenty (upaníti)
a tím jim vnuknout svého vlastního ducha a oživit je jím,
posílit je svým poznáním a realizací. Stanou se jeho osobními
zástupci, tedy těmi, kteří mohou, v základním slova smyslu,
znovu zcela předat áčárju
ostatním.
„Zakladatel-áčárja“
– tato anglicko-sanskrtská složenina je specifický termín,
který Šríla Prabhupáda nařídil, aby označoval jeho postavení
ve vztahu k ISKCONu. Viděli jsme, že v této souvislosti Prabhupáda
posuzoval titul „áčárja“
použitý samostatně nejen jako nedostatečný, ale dokonce jako
urážlivý. Přesto víme, že samotné slovo „áčárja“
se tradičně používá jako čestný titul pro významného vůdce
duchovní společnosti. Takto musíme usuzovat, že tomu, kdo nosí
titul „Zakladatel-áčárja“,
bylo uděleno závažnější pověření, pověření, které
vyžaduje zvláštní uznání.
Šríla
Prabhupáda je prvním áčárjou
v naší posloupnosti, který přijal (a navíc na něm trval) tento
formální titul. I když by se dalo očekávat, že Šríla
Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura byl formálně označován tímto
titulem, tato praxe nebyla zaznamenána.9