Dílo, které máte v rukou – nebo na monitoru – vám nabízí zralé ovoce intenzivního, rozvětveného projektu strategického plánování, který řídící rada ISKCONu zahájila v roce 2006. Tato pokračující snaha dala dohromady mnoho oddaných z celého světa, aby se zabývali systematickým plánováním a rozvojem, aby realizovali vzkvétající budoucnost hnutí Šríly Prabhupády. Nakonec jsme se zaměřili na posílení celé naší organizace, na každého jejího člena, na všechny její různorodé jednotky, na každou její řídící a vedoucí autoritu, aby všichni pracovali jednotně v rámci efektivní spolupráce, aby uskutečnili touhy Šríly Prabhupády a Šrí Čaitanji Maháprabhua. Od začátku všichni pochopili, že jedním specifickým prvkem nezbytným k dosažení tohoto cíle je, jak se obvykle říká, „udržet Šrílu Prabhupádu ve středu.“
V tomto ohledu si byl strategický plánovací tým plně vědom, že blízká budoucnost bude konfrontovat ISKCON s kritickou výzvou: nevyhnutelný přechod do období, kdy již nebudou oddaní s přímou zkušeností s jejich zakladatelem-áčárjou. Tato bezprostředně hrozící ztráta se stala dalším podnětem pro práci výboru pro postavení Šríly Prabhupády (SPPC). Všichni jeho členové chápali, že by Šríla Prabhupáda neměl být pro budoucí generace o nic méně přítomen než pro tu první (Opravdu, někteří věřili, že by mohl být ještě víc). Jak tomu napomoci? Jak podporovat ve všech oddaných ISKCONu po generace stále se zvětšující uvědomění jejich hlubokého spojení s jejich zakladatelem-áčárjou tak, aby se všichni ve svých životech setkali s jeho živoucí přítomností? Jak se jeho mise, jeho učení, jeho vize, jeho odhodlanost, jeho milost spojí v jedno s úplně každým bijícím srdcem?
Jako členu SPPC mi byl uložen úkol napsat zakládající dokument pro oddané ISKCONu o významu postavení Šríly Prabhupády jako zakladatele-áčárji.
Poté, co jsem přijal tento úkol, jsem zjistil, že trávím mnoho dní a nocí pohroužen trochu posedle v myšlenkách na Šrílu Prabhupádu – o jeho životě a jeho odkazu, o jeho hnutí, o sobě jako oddaném a podobně, o mých duchovních bratrech a sestrách. Během těchto dnů a nocí se mé mentální a emocionální stavy prudce vystupňovaly a přesto bez jakýchkoliv určitých závěrů. A pak jsem usedl a ve dvou nebo třech hodinách napsal krátké sdělení – ne víc než tři stránky. Zdálo se, že to přišlo téměř samo. Bylo to založeno na malém nebo žádném výzkumu a žádném novém objevu – prostě má vlastní intuice a „realizace“. Trochu jsem to uhladil a při nejbližší možné příležitosti předložil ostatním členům strategické plánovací skupiny.
K mé úlevě mě v naprosté většině pozitivní reakce ujistily, že jsem přinejmenším mířil správným směrem. Tomuto směru byl dán konkrétní tvar podle následující instrukce. „Skvělé“, řekli, „jen tak dál. Nyní-napiš komentář.“
Musím poznamenat, že toto obecné „skvělé“ bylo doprovázeno podrobnými komentáři, komentáři požadujícími na tom či jiném místě větší podporu, objasnění nebo rozpracování; komentáři naznačujícími pochybnosti nebo oblasti nejasností; komentáři navrhujícími další náměty k zařazení nebo zvážení a tak dále. Přijal jsem tyto poznámky, jež se ukázaly být velmi užitečné, a poté, po sestavení krátkého prohlášení, jsem udělal to, co se požadovalo a začal psát komentář.
V důsledku toho přichází konečný produkt, který nyní čtete, ve formě textu s komentáři. Text je nejprve uveden samostatně. Mnohem dále následuje komentář. V této části se hlavní text objevuje ve správném pořadí, ale je rozdělen do vhodných sekcí. Hlavní text je vytištěn tučně, zatímco následující komentář k této sekci je zobrazen normálně.
Text je krátký, pouhých 1 300 slov (5 stran). Komentář, jak se ukázalo, obsahuje kolem 21 000 slov (79 stran). Sepsání textu na začátku trvalo asi 3 hodiny; komentář 6 let.
Základní text samotný je jednoduchý a docela vhodný pro široké publikum. Komentář je specificky určen pro každého, kdo je nebo kdo aspiruje na Prabhupáda-šišju, opravdového šikšá žáka Šríly Prabhupády. To by mělo opravdu být pevným cílem všech členů ISKCONu a samo o sobě to přinese naplnění vroucích tužeb Pána Čaitanji.
Nečekaně dlouhá a někdy obtížná práce na komentáři mi přinesla netušené požehnání: Naučil jsem se do hloubky věci, které jsem dříve znal jen povrchně nebo formálně. Na začátku této práce jsem znal Šrílu Prabhupádu jako významného následovníka, ale teď jsem získal úplnější a hlubší poznání o tom, jak velký je – vědomí, musím se přiznat, které i nadále roste. To, co jsem objevil, obrovsky zvýšilo mé poznání o činu Šríly Prabhupady a probudilo ve mně nový růst lásky a vděčnosti k němu. Tento dar poznání mi také ukázal, jak moc na mě jako jeho služebníkovi spočívá osvětlit jeho velikost nejupřímnější výpovědí, výpovědí mého vlastního postavení jako žáka.
Navíc jsem byl schopen ve větší míře vidět skutečně ohromující výklad slavného titulu, který právem nosí, „zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny.“ Modlím se, aby četba tohoto díla pro Vás udělala to, co pro mě udělalo jeho psaní.
Chci vyjádřit svou hlubokou vděčnost všem, kteří mně pomáhali, povzbuzovali mě, vedli mě, usnadňovali mi práci a opravovali mě při tvorbě tohoto díla. Celá strategická plánovací mise, kterou řídil Gopála Bhatta Prabhu a jeho schopní asistenti, vytvořila a udržovala trvalé podmínky, které umožnily tento výsledek – „dodání“. SPPC, kterému v současné době předsedají J.S. Bhakti Čaru Svámí a Akrúra Prabhu, prošel v průběhu sedmi let řadou změn v členství, ale stálá zpětná vazba a povzbuzení ode všech, kteří slouží a sloužili v této skupině, se pro mě ukázala cennější než jsem byl často schopen vyjádřit. Činím tak nyní s vděčností. Mnoho starších oddaných mimo SPPC rovněž hodnotilo nedokončenou práci. Obzvláště „Sannjásí, guru a GBC sanga“, asi stovka lídrů svolaných do Májápuru v únoru 2013, hodnotila pracovní verzi této práce, aby poskytla neocenitelné komentáře a reflexe. Tato pracovní verze také těžila z odezvy vyžádané od asi dvaceti dalších starších členů. Z tohoto vyšel „závěrečná“ pracovní verze, kterou GBC zhodnotila ještě jednou při setkání v Džuhu v říjnu 2013. S několika dalšími návrhy na zlepšení dalo GBC jednohlasný souhlas toto dílo publikovat jako oficiální prohlášení GBC. Dlužím členům GBC za jejich trpělivost, pomoc a nejvíce ze všeho za požehnání, které nelze splatit.
Chtěl bych také poděkovat za nejbližší pomoc. Mé žákyni Šraddhá déví dásí za nepřetržitou organizační a technickou podporu této snahy a rovněž za dokonalou redakční asistenci a rady. Mé ženě Saudámaní déví dásí, která byla také hluboce vnímavým čtenářem a kritikem rozpracovaného díla a stejně tak spolehlivým poskytovatelem životní podpory. Jsem člověk, o kterého je obtížné se postarat, ale ona to stejně dokázala.
Váš služebník ve službě Šrílovi Prabhupádovi,
Ravíndra Svarúpa dás
Philadelphia, Pennsylvania
prosinec, 2013.
