24. července 2014

Náš skutečný domov je Vrindávan

poznámky z přednášky HH Kadamby Kánany Svámího na kulturním programu v Góvindě, Soukenická 27, Praha 1., středa, 23. 7. 2014.

(nečetl se žádný verš)

- dovedete si představit místo, kde všichni uctívají a slouží Krišnovi? Lidé, stromy, ptáci, zvířata…Vrindávan je místo, kde i živé bytosti v nižších tělech stromů a zvířat jsou oddaní.

- když Krišna zápasil s hadem Kálijou v Jamuně, tak strávil ve vodě dlouhou dobu. A znáte to. Když jste dlouho ve vodě, tak jste prochladlí. Takže Krišna prochladnul. Vyšel z vody a vylezl na kopec u Jamuny, aby se ohřál na sluníčku. V tom okamžiku slunce začalo hřát dvanáctkrát víc než obvykle. To místo je proto dodnes známé jako Dvádaša Áditya Tila, místo, kde slunce hřálo dvanáctkrát silněji (dvádáša=dvanáct). Na tomto místě také přebýval Sanátan Gósvámí.

- měli bychom odejít do Vrindávanu. Když to nemůžeme udělat fyzicky, tak alespoň v našich myslích. Na jaké místo se vydáme dnes? Oddaný: K Mánasí Ganze. Maharádža pokračuje: Ano, dnes je horko, takže se můžeme jít vykoupat do Mánasí Gangy. Avšak dříve než to uděláme, tak navštívíme chrám Haridéva. Tento chrám navštívil před více než 500 lety Šrí Čaitanja Maháprabhu a ve velké extázi s oddanými zpíval a tancoval před Božstvem Haridéva. Na Mánasí Ganze Krišna projevil své lodičkové zábavy.

- jednou přišel do Vrindávanu zvláštní člověk oblečený v džínách, riflové vestě, v kovbojských botách a klobouku. Postavil se před Krišna-Balarám Mandir a naplno začal vyhrávat ze své přenosné aparatury píseň Boba Dylena "Dám si ještě jeden šálek kávy, než půjdu dál." :-) Všichni jsme vyšli z chrámu a šli se podívat, co se to děje. Místní Vradžavásí si mysleli, že ten člověk musel spadnout odněkud z Měsíce :-) Okamžitě se kolem něho vytvořil velký dav. Přistoupil jsem k němu a zeptal jsem se ho, jestli se náhodou neztratil nebo jestli si nespletl cestu a nějak špatně neodbočil? :-) On na mě: "Najdi si raději práci a začni makat!" Jako bychom my, Hare Krišna, nepracovali již dostatečně tvrdě :-) Vstáváme brzy ráno, daleko dříve než většina lidí…Vysvětlil jsem mu, že tady ve Vrindávanu jsme MY normální a že ON vypadá legračně a divně, protože Vrindávan je místo, kde jsou všichni oddaní.

- Proč nedokážeme odejít do Vrindávanu? Kvůli našim materiálním připoutanostem a potřebám materiálních jistot.

- příběh 1: muž opravoval střechu, uklouznul, zůstal viset za ruce a držel se okraje střechy. Začal prosit Boha o pomoc, ať ho zachrání. Bůh se mu zjevil a řekl mu, že ho zachrání, že stačí, když se jen pustí a On že ho chytí. :-) Muž prosil, jestli by ho nejdříve nechytil a že se potom pustí :-)
Závěr: nechceme se Krišnovi odevzdat, chceme nejdříve materiální zabezpečení.

- příběh 2: jednou přišel žebrák do chrámu a byl tak vyčerpaný, že upadl a zůstal ležet na zemi tak, že svýma rukama objímal sloup. Přišel člověk, který mu chtěl dát alespoň trochu burizonů. Řekl mu, ať dá k sobě dlaně a nasypal mu do nich ty burizony. Avšak žebrák se jich nedokázal najíst, protože mu bránil ten sloup, který objímal.
Závěr: sloup představuje naše materiální připoutanosti, kterých se držíme a kterých se nechceme vzdát.

- příběh 3: Jeden člověk se vydal pěšky do Himalájí. Když cesta začala být příliš strmá, tak si říkal, že by bylo pěkné, kdyby se mu podařilo získat nějakého koně. Najednou, na louce před sebou, uviděl koně. Děkoval Bohu a za drahé peníze si kobylu koupil. Problém však byl, že se kobyla nechtěla pohnout z místa. Zkoušel všechno možné, tahal ji za ocas…, ale marně. Najednou z té kobyly vypadlo hříbě. Muž se zaradoval: "Za jednu cenu jsem získal dva koně!" :-) Poté se však kobyla nechtěla také pohnout, protože se nechtěla vzdálit od svého hříběte. Muži nezbylo nic jiného než vzít hříbě na záda, přehodil si jej kolem krku a ještě za sebou táhnul tu kobylu. Potkal ho další poutník, který mu řekl, aby kobylu i hříbě zanechal a šel raději sám pěšky, než se s nimi tahat do kopce. Muž mu na to řekl, že to nemůže udělat, protože za koně utratil spoustu peněz.
Závěr: nedokážeme se vzdát našich materiálních připoutaností, protože jsme již do nich investovali spoustu energie.

- Co když je však život v Praze pouhým snem a iluzí? Co je skutečná realita? Život v Praze nebo život ve Vrindávanu? Odpověď je, že život ve Vrindávanu je skutečná realita. A víc vám již k tomu neřeknu :-) Jediné, co na závěr ještě řeknu je, že pokud vás to více zajímá a chcete vědět víc, tak jen zpívejte Hare Krišna a jednoho dne se probudíte ve Vrindávanu. Hare Krišna! :)

otázka (Madhupandit dás): Nedal by se návrat do Vrindávanu nějak urychlit?

KKS: Ano, samozřejmě. Ukonči veškerý svůj byznys v Praze během pěti minut. Pokud nevíš jak na to, tak já ti poradím :-) Kup si letenku a odleť do Vrindávanu. Jestli chceš, můžu ti pomoct zajistit dlouhodobá víza :-)
(Maharádža poté napodobuje naši reakci na takovou odpověď: "Ehm…No, já ještě…:-))

------
(poznámky zapsal: Priya-kírti dás).