Šríla Prabhupáda - zakladatel-áčárja (text s komentáři str.32-38)

Realizace dává áčárjovi „specifické prostředky k šíření duchovního hnutí“.

Áčárja poté mistrně ovládá prostředky, jak do své blízkosti přivést vnímavé studenty (upaníti) a tím jim vnuknout svého vlastního ducha a oživit je jím, posílit je svým poznáním a realizací. Stanou se jeho osobními zástupci, tedy těmi, kteří mohou, v základním slova smyslu, znovu zcela předat áčárju ostatním.

„Zakladatel-áčárja“ – tato anglicko-sanskrtská složenina je specifický termín, který Šríla Prabhupáda nařídil, aby označoval jeho postavení ve vztahu k ISKCONu. Viděli jsme, že v této souvislosti Prabhupáda posuzoval titul „áčárja“ použitý samostatně nejen jako nedostatečný, ale dokonce jako urážlivý. Přesto víme, že samotné slovo „áčárja“ se tradičně používá jako čestný titul pro významného vůdce duchovní společnosti. Takto musíme usuzovat, že tomu, kdo nosí titul „Zakladatel-áčárja“, bylo uděleno závažnější pověření, pověření, které vyžaduje zvláštní uznání.

Šríla Prabhupáda je prvním áčárjou v naší posloupnosti, který přijal (a navíc na něm trval) tento formální titul. I když by se dalo očekávat, že Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura byl formálně označován tímto titulem, tato praxe nebyla zaznamenána.₉

Zkoumání anglicko-jazyčného periodika Gaudíja Mathu Harmonist₉ odhaluje, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura v dřívějších letech inklinoval k označení dvěma různými tituly. Na jednu stranu je „prezidentem Šrí Višva-Vaišnava-Rádža Sabhy“, na druhou stranu je „áčárja“ užíváno buď samostatně, nebo ve spojení s komunitou jako v případech: áčárja „gaudíjské komunity“, „Madhva-gaudíjské komunity“, „gaudíjských vaišnavů“ a podobně. Někdy se tyto dva tituly spojovaly přesto, že jsou odlišné, jak vidíme na příkladu: „Áčárja (Mesiáš) tohoto věku, který je nyní prezidentem uvedené historické Višva-Vaišnava-Rádža Sabhy“ (Harm. 28.2:58). ₁₀

S formálně znovuoživenou Višva-Vaišnava-Rádža Sabhou (která pracovala pod vedením rady tří vedoucích žáků) byla úzce propojena stále se rozšiřující konfederace chrámů – mnišských center výcviku, výuky a kázání, které se společně nazývaly „Gaudíja Math“ a stále častěji „Gaudíjská misie“.₁₁

Označení „áčárja“ a „prezident“ současně splynuly do podoby s pomlčkou, která se postupně stala standardním titulem pro Bhaktisiddhántu Sarasvatího Ṭhákura: „prezident-áčárja“. Tento složený titul se používá ve spojení s „Višva-Vaišnava-Rádža Sabhou“ i „Gaudíja Mathem“ (nebo variacemi jako jsou „Gaudíjská misie“ a „Misie“). Navíc se titul „prezident-áčárja“, jakož i titul „áčárja“ často objevuje jako samostatné označení Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura.₁₂

Na druhou stranu je použití „zakladatel“ v titulech Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura poměrně vzácné. Nejpozoruhodnější příklad se vyskytuje ve známém příspěvku k Vjása-púdže, který napsal „Abhaj Čaran dás, pro členy Šrí Gaudíja Mathu v Bombaji“, ve kterém náš Šríla Prabhupáda označuje Bhaktisiddhántu Sarasvatího jako „světového učitele áčárjadévu, který je zakladatelem této Gaudíjské misie a prezidentem-áčárjou Šrí Šrí Višva Vaišnab Rádž-Sabhy: mám na mysli svého věčného Božského učitele…“ (Harm. 32:291).₁₃

I když pro Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákura nenacházíme používání titulu „zakladatel-áčárja“, toto přesné označení vzdávající úctu se významně vyskytuje v nejdůležitějším anglicko-jazyčném díle Gaudíja Mathu: Šrí Krišna Čaitanja od Nišikánta Sanjála.

Již jsme poznamenali, že v roce 1927 byl Sadždžana-tóšaní přeměněn v anglicko-jazyčné periodikum Harmonist, aby do světa za hranice Indie šířila vědomí Krišny – přípravná fáze k očekávanému vyslání „kazatelů Misie“ k cizím břehům v roce 1933 – „vrcholu slávy mezi všemi dosavadními činnostmi Gaudíja Mathu“, jak poznamenává Bhakti Vikáša Svámí (SBV 1:108). K vyslání těchto kazatelů vhodně připravených pro svoji misi muselo být nejprve pro jejich použití vytvořeno psané dílo, jež by předávalo „poselství Misie“ způsobem, který je dostatečně zvučný, úplný a sofistikovaný, aby apeloval na kultivované příslušníky vyspělých národů. Toto dílo bylo Šrí Krišna Čaitanja.₁₄

Jeho autor, Nišikánt Sanjál, profesor historie na Ravenshaw College v Cuttacku, byl zasvěcen jako Nárájana dása a od Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura dostal titul Bhakti Sudhákara. Guru a jeho žák úzce spolupracovali na anglicko-jazyčných literárních projektech a tento nebyl vyjímkou.₁₅

Bhakti Vikáša Svámí vypráví, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura setrval dva měsíce v létě 1932 v horském středisku Nilgiri v Ootacamundu, aby se soustředil na revizi Šrí Krišna Čaitanji (SBV 1:243). Jak je vidět, tak kazatelé se nemohli vydat na svou misi na Západ, dokud neměli v rukou tuto knihu (SBV 02:27):

S anglickou knihou Šrí Krišna Čaitanja profesora Sanjála vydanou na Gaura Púrnimu v roce 1933 Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí prohlásil, že nastal čas pro šíření Maháprabhuova poselství v Evropě. A dne 10. dubna se jeho sen konečně uskutečnil, když Šrímad Bhakti Pradípa Tírtha Mahárádža, Šrímad Bhakti Hridaja Bon Mahárádža a Samvidánanda Prabhu vyrazili lodí z Bombaje do Londýna.

O třicet pět let později, 14. března 1967, Šríla Prabhupáda napsal ze San Francisca Brahmánandovi dásovi do New Yorku, aby vyjádřil svůj souhlas s tímto dílem:

Rád se dozvídám, že Donald koupil knihu prof. Sanjála Krišna Čaitanja. Zesnulý prof. N.K. Sanjál byl můj duchovní bratr a jeho kniha Krišna Čaitanja je schválená a autoritativní. Pečlivě ji uchovávej a můžeme z ní uveřejnit nějaké články v Back to Godhead. To nám velmi pomůže, protože můj duchovní mistr tuto knihu schválil. Pečlivě ji prosím uchovávejte a až se vrátím, tak na to dohlédnu.

Na stránkách knihy Šrí Krišna Čaitanja je tento anglicko-sanskrtský složený titul „zakladatel-áčárja“ význačně zaveden, objevuje se jako první v obsahu:

KAPITOLA VII –ZAKLADATELÉ-ÁČÁRJOVÉ

Systémy Šrí Višnusvámího, Šrí Nimbáditji, Šrí Rámánudži a Šrí Madhvy naznačují oživení vaišnavismu vystopovatelného v prehistorických záznamech. Ztělesňují posvátné uctívání Višnua. Jejich další hodnota spočívá v tom, že nekompromisně protestují proti názorům spekulativních vyznání. Jejich duchovní syntéza, i když správná, není úplná.

Autor uvádí počáteční přehled průběžného úpadku lidské spirituality, ve kterém se zaměřuje na čtyři normativní historické vaišnavské sampradáji. Pán samotný zakládá tyto sampradáji inspirací těch, které profesor Sanjál nazývá „původní prehistoričtí učitelé“. Vysvětluje:

Čtyři společenství (sampradáji) železného věku jsou spojena s dávnými časy svým uznáním skryté autority věčných starověkých učitelů, a to Lakšmí, Brahmy, Rudry a čtyř Sanů (čatuhsana). Čtyři zakladatelé-áčárjové železného věku kázali názory těchto původních učitelů náboženství.

Dále shledáváme, že každá sampradája má dvojici členů, kteří se odlišují ode všech ostatních pro svůj rozsáhlý formující vliv na své následovníky. První osobností v každé dvojici je jeden z „věčných starověkých učitelů“, který se stal „původním prehistorickým učitelem“ sampradáji; druhý člen dvojice je „zakladatel-áčárja“, paradigmatický mentor, který společnost oživuje a reformuje v Kali-juze a obdařuje ji rukopisným stylem myšlení a činnosti.₁₆

9 V červnu 1927 Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura přeměnil časopis Sadždžanatóšaní (který založil v roce 1881 Šríla Bhaktivinóda Thákura) v anglicko-jazyčné periodikum s názvem The Harmonist. (Tento název, jak v prvním vydání oznamoval, je „volný anglický ekvivalent“ Sadždžana-tóšaní). Harmonist začíná číslem svazku dvacet pět, protože je pokračováním Sadždžana-tóšaní, který se nyní „uspořádal v angličtině, aby oslovoval celý svět“ (Harm. 25:4). Časopis vycházel měsíčně až do června 1933 (sv. 30, č. 12) a po čtrnáctiměsíční odmlce pokračoval jako předělaný čtrnáctideník.

10 Viśva-Vaišnava-Rádža Sabhá je „historická“, protože se objevila v době šesti Gósvámích. Poté, co přetrvala epizody zatmění, ji Šríla Bhaktivinóda Thákura slavnostně obnovil v roce 1886 (pod zkráceným názvem Višva-Vaišnava Sabhá) a v roce 1918 ji „znovu ozářil“ (pod starším názvem) Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura. Jak vysvětlil, višva-vaišnava-rádža znamená „král všech vaišnavů na světě“, to jest Šrí Čaitanja Maháprabhu a sabhá je skupina nebo shromáždění těch, kdo Ho uctívají (Sadždžana-tóšaní, citovaný v SBV I:70-73).

11 Termín „Gaudíjská misie bývá často používán jako sjednocení Gaudíja Mathu a Višva-Vaišnava-Rádža Sabhy. Sabhá, jak říká Bhakti Vikáša Svámí (SBV 1: 259), „sloužila jako oficiální orgán instituce Gaudíja Mathu“. Následující položky vyjádří jistou představu o vztahu mezi Mathem a Sabhou: 1) číslovaný seznam Gaudíja Mathů se objevoval na zadní vnitřní straně obálky The Harmonist v letech 1927-1933 pod názvem „Mathy sdružené se Šrí Višva Vaišnava Rádža Sabhou.“ 2) Pozvánky na významné události Mathu vydávali tajemníci Šrí Višva-Vaišnava- Rádža Sabhy, někdy na hlavičkových dopisních papírech uvádějících nahoře „Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhá“ i „Šrí Gaudíja Math“ (Harm. 28:57-58, 104, 30:32). 3) Sabě se přičítá organizování rozsáhlé „Teistické výstavy“ v únoru 1933 v Májápuru v blízkosti pozemků Šrí Čaitanja Mathu, zopakované v září 1931 ve Šrí Gaudíja Mathu v Kolkatě a ještě jednou v lednu 1933 v Dháce. 4) Šrí Čaitanja Math v Májápuru, označovaný jako „rodičovský Math“ celé instituce Gaudíja Mathu, je také popisován jako „ústředí Višva Vaišnava Rádž Sabhy“ (Harm. 27:269), jakož i „nejdůležitější rodičovský Math Šrí Višva Vaišnava Rádž-Sabhy založený za účelem naplnění celého vesmíru Nám Sankírtanem, jak jej šířil Šrí Krišna Čaitanja Maháprabhu“ (Harm. 31:140). 5) Článek „Život v Gaudíja Mathu“ začíná: „Nejvyšší Pán Šrí Krišna Čaitanja se svými společníky věčně sídlí ve Šrí Čaitanja Mathu a jeho přidružených Gaudíja Mathech, které se projevovaly po celé zemi milostí Šrí Krišny Čaitanji pod záštitou Šrí Višva Vaišnava-Rádž Sabhy“ (Harm. 30:141). 6) Článek „Gaudíjská mise na Západ“ uvádí: „Šrí-Višva-Vaišnava-Rádž Sabhá vysílá na západ skupinu kazatelů, aby přinesli poselství Šrí Krišny Čaitanji těmto civilizovaným národům“ (Harm. 30:322-25). 7) Většina vydání Harmonistu obsahovala prezentaci hlavních zpráv o činnosti v Misii. Zatímco sekce stále uváděla zprávy o stejných druzích událostí, její název prošel postupnou změnou: „My“ na „Kolem Mathů“ na „Gaudíjská misie“ na „Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhá (Gaudíjská misie)" a nakonec na „Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhá.“

12 Některé příklady: uveřejněný „Program“ z roku 1932 „Šrí Šrí Bradžamandal Parikramu“ uvádí titul průvodce, Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, jako „prezidenta-áčárji Šrí Višva Vaišnav Rádž Sabhy“ (Harm. 30:92). Na recepci u guvernéra Bengálska v Májápuru Pandit A.C. Banerdží „tajemník Šrí Višva Vaišnava Rádž Sabhy“ ve svém uvítacím projevu „jménem Misie“ (Harm. 31:253) oslovuje Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákura jako „prezidenta-áčárju této Misie" (Harm. 31:260). V článku „Poselství Šrí Čaitanji“ je Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura „prezident-áčárja Šrí Gaudíja Mathu a současný duchovní vůdce Sabhy“ (Harm. 32:12). Podobně v „uvítacím projevu“ pro B.H. Bona Mahárádže „občané Kolkaty“ poukazují na „vašeho nejproslulejšího duchovního mistra, paramahamsu šrímad bhakti siddhántu sarasvatího gosvámího mahárádže, prezidenta-áčárju Gaudíja Mathu“ (Harm. 32:115).

13 V projevu k učitelům Institutu Bhaktivinóda Thákura v Májápuru Bhakti Pradípa Tírtha Mahárádža oslovuje Bhaktisiddhántu Sarasvatího Thákura jako „zakladatele-prezidenta tohoto Institutu“ (Harm. 31:397). Je „zakladatel-prezident Šrí Gaudíja Mathu" ve „Šrí Gaudíja Math: historický a názorný nástin“, dlouhém článku od „Mahópadešaka Šrípáda K.M. Bhaktibandhaba B.L.“ (Harm. 32:394). Měli bychom také poznamenat, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura je občas oslovován jako „vedoucí organizátor Gaudíjské misie“ (Harm. 26:221, 30:256, 32:254).

14 Jednalo se o první ze tří předpokládaných svazků. Druhý svazek nebyl publikován do roku 2004 (Kolkata: Gaudíjská misie); třetí zřejmě nebyl nikdy napsán.

15 Bhakti Vikáša Svámí píše (SBV 2:362-63): „Jako de facto redaktor a hlavní přispěvatel Harmonistu zaujímal Bhakti Sudhákara jedinečné prestižní postavení mezi svými duchovními bratry. Byl kvalifikovaný jak filozofickým porozuměním tak komplexním anglickým vyjadřováním a jeho srdce bylo sjednocené se srdcem jeho gurudéva, takže byl prakticky druhým já kírtanu Šríly Sarasvatího Thákura, jak byl vyjádřen v angličtině; Šríla Sarasvatí Thákura někdy publikoval své vlastní články pod jménem prof. Niši Kant Sanjál, M.A., a naopak... Dalším významným projektem, který mu byl svěřen, bylo sestavení autoritativní knihy Šrí Krišna Čaitanja. A byl pověřen psaním přednášek pro Šrímad Bona Mahárádže k přednesení v Anglii.“

16 Profesor historie na Ravenshaw College poskytuje jejich chronologické pořadí: „Původní pre-historičtí učitelé, kteří jsou konečným zdrojem čtyř společenství, v chronologickém pořadí podle jejich vzniku: (1) Lakšmí, věčná a neoddělitelná společnice Višnua, (2) Brahmá zrozený z lotosu vyrostlého z pupku Garbhódakašájí Višnua, (3) Rudra projevený z druhého Puruši, a (4) čtyři Sanové, kteří jsou synové Brahmy zrození z mysli. Chronologické pořadí áčárjů železného věku je: (1) Šrí Višnusvámí, (2) Šrí Nimbáditja, (3) Šrí Rámánudža, a (4) Šrí Madhva“ (SKC 150).