Postavení Šríly Prabhupády
Text s komentáři
Prabhupáda jako zakladatel-áčárja ISKCONu
Šríla Prabhupáda projevil velký zájem, aby jeho postavení zakladatele-áčárji ISKCONu bylo vždy zřetelně rozpoznatelné. Požadoval, aby bylo na obalu a titulní straně každé jeho knihy uvedeno jeho plné jméno „Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda“ a bezprostředně pod ním stálo „zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny“. Nařídil také, aby „zakladatel-áčárja: Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda“ stálo ihned pod „Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny“ na všech oficiálních dokumentech ISKCONu, hlavičkových papírech, publikacích a logu. Těmito a dalšími způsoby je třeba vždy ctít zvláštní, důvěrné spojení Šríly Prabhupády s ISKCONem.
Veliké znepokojení Šríly Prabhupády. V roce 1970 bylo na některých spisech Šríly Prabhupády, které vydal ISKCON Press, uvedeno jméno autora bez obvyklého vyjádření úcty a jeho postavení v ISKCONu bylo označeno názvem „áčárja“ a ne „zakladatel-áčárja“. Na základě toho Prabhupáda odhalil koordinovanou snahu podkopat jeho pozici. Satsvarúpa dása Gosvámí tuto událost líčí ve Šríla Prabhupáda-lílámritě (4,93):
Když ISKCON Press v Bostonu chybně vytiskl Prabhupádovo jméno na nové knize, hluboce ho to znepokojilo. Malá brožovaná kapitola z druhého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu nesla jeho jméno na obálce jen jednoduše jako A. Č. Bhaktivedánta. Bylo vynecháno obvyklé „Jeho Božská Milost“ a rovněž „Svámí Prabhupáda“. Jméno Šríly Prabhupády bylo téměř zbaveno duchovního významu. Další publikace ISKCON Pressu popsala Prabhupádu jako „áčárju“ ISKCONu, i když Prabhupáda opakovaně zdůrazňoval, že je zakladatel-áčárja. Bylo mnoho áčárjů nebo duchovních mistrů a bude jich mnohem více, ale Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedánta Svámí Prabhupáda je jediným zakladatelem-áčárjou Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny.
Aby toho ještě nebylo málo, když Prabhupáda poprvé novou kapitolu Bhágavatamu otevřel, vazba praskla a stránky vypadly. Prabhupáda se zamračil.
Brahmánanda líčí svou osobní vzpomínku na tuto událost v sérii videí Následování Šríly Prabhupády (červenec-srpen 1970, Los Angeles):
V této době se stalo to, co Prabhupáda považoval za minimalizaci duchovního mistra vůdci, většinou mnou. Byl jsem tím velmi nakažen, řekl bych, žárlivostí na duchovního mistra. Při této návštěvě Los Angeles se věci z ISKCON Pressu, který jsem měl na starosti, kazily. Knihy byly vytištěny, titul Prabhupáda nebyl správně uveden. Byl to jen A. Č. Bhaktivedánta Svámí, „Jeho Božská Milost“ bylo vynecháno. Dokonce jedna kniha, jedna z kapitol Bhágavatamu, měla jen A. Č. Bhaktivedánta - dokonce i „Svámí“ bylo odstraněno. Předložil jsem Prabhupádovi knihu z ISKCON Pressu z Bostonu, kterou jsme vytiskli, on ji otevřel a vazba hned praskla. A to bylo v chrámu, kde se prováděla formální prezentace.
Šríla Prabhupáda se domníval, že tyto a jiné nežádoucí události byly vyvolány „zákeřnou kontaminací“ šířící se z Indie (SPL 4,93-95):
Zatímco místní anomálie Šrílu Prabhupádu velmi tížily, dozvěděl se o podivných věcech, které psali jeho žáci v Indii ve svých dopisech, což ho znepokojilo ještě více. Jeden dopis oddaným v Americe oznámil, že Prabhupádovi duchovní bratři v Indii mají námitky proti jeho titulu Prabhupáda. Podle nich by měl být nazýván Prabhupádou jen Bhaktisiddhánta Sarasvatí...
I když byli někdy neznalí, věděl, že jeho žáci nejsou zlomyslní. Přesto tyto dopisy z Indie přinášely duchovní nemoc, kterou sem zasílalo jeho žákům několik Prabhupádových duchovních bratrů...
Prabhupáda byl citlivý na jakoukoli hrozbu ISKCONu... Ale nyní několik nezodpovědně vyslovených poznámek v Indii oslabovalo víru některých jeho žáků. Možná, že tato zákeřná kontaminace, která se nyní šířila, měla za následek hrubé chyby v ISKCON Pressu a dokonce i rozpory v Los Angeles.
V důsledku toho Šríla Prabhupáda usiloval, aby jím stanovené zásady pro uznání jeho postavení byly přísně dodržovány. Vidíme jeho zájem přímo vyjádřený v dopisech:
Je velmi dobré, že jste již otevřeli centrum a zaregistrovali společnost. Je to dobrý začátek. Jedna věc týkající se registrace je, aby náš systém udržoval jméno zakladatel-áčárja Jeho Božská Milost A.Č Bhaktivedanta Svámí Prabhupáda na všech registračních dokumentech stejně jako na všech tiskopisech, knihách a publikacích.
Tady vidím jméno na hlavičkovém papíru v dopise Subala dáse Svámího, tak to je v pořádku. Tímto způsobem to dělejte.1 Můžete tedy pokračovat a zaregistrovat zde naši společnost s ohledem na všechny řádné a nezbytné kroky. Předtím než bude registrace dokončena, bych vás požádal, abyste mi poslali jednu kopii ústavy naší zdejší společnosti, tak abych ji mohl s konečnou platností schválit. Mé jméno by tam mělo být jako zakladatel-áčárja A. Č. Bhaktivedánta Svámí. Měl bych mít plnou moc ve všech záležitostech.2
----------------------------------------------------------------------------------------------------
1 Dopis Deodži Pundžovi: Bombay, 13. listopad, 1974.
2 Dopis panu Pundžovi: Bombay, 29. prosinec, 1974.
Vidíme tedy, jak Šríla Prabhupáda chtěl zcela konkrétně, aby jeho postavení v ISKCONu bylo vždy označeno přesným názvem „zakladatel-áčárja“. V tomto konkrétním kontextu Prabhupáda posuzoval označení „áčárja“ používané samostatně jako nedostatečné a dokonce urážlivé. Přikázal používat toto přesné anglicko-sanskrtské smíšené složené slovo. Je to tento titul „zakladatel-áčárja“, který zprostředkovává výjimečný intimní vztah udržovaný mezi Šrílou Prabhupádou a ISKCONem.
Jako zakladatel-áčárja má Šríla Prabhupáda v ISKCONu jedinečné postavení. To musíme pochopit do hloubky. Jeho příkladné osobní chování áčárji je modelem a normou pro všechny oddané v ISKCONu. Jeho osobní standardy a zásady jednání zakladatele-áčárji, jeho specifický duch či „nálada“ na sebe berou společenský tvar a podobu v organizaci, kterou vytvořil. Každý jednotlivý člen přijímá tohoto ducha a začleňuje ho do jádra své vlastní totožnosti. Jeho duch prostupuje institucí jako podstata její vlastní kultury a členové se stávají jeho viditelným ztělesněním ve světě.
Áčárja nebo Prabhupádovými slovy „transcendentální profesor duchovní vědy“3 se liší od moderního akademika. Transcendentální profesor se ujímá žáků a po jejich uvedení do posvátných studií je důkladně učí védskému poznání a cvičí je v jejich nezbytných pravidlech a sebekázni.
Áčárja pochází z áčára, slova, které označuje šástrická pravidla chování, stejně jako pozorné následování samotné. Áčárja učí takové jednání nejen předpisem, ale osobním příkladem. Áčárja je příkladný. Prabhupáda píše: „Áčárja je ideální učitel, který zná význam zjevených písem, chová se přesně podle jejich příkazů a učí své studenty, aby přijali tyto principy také.“4 Tato výuka přesahuje teoretické poznání; zahrnuje formování charakteru založené na studentově napodobování ideálu, který je před ním v osobě áčárji.
Áčárja musí zůstat věrný předchozím áčárjům. „Člověk nemůže být áčárjou (duchovním mistrem), aniž by následoval přesně v učednické posloupnosti áčárjů. Ten, kdo bere pokrok v oddané službě skutečně vážně, by měl toužit jen po uspokojení předchozích áčárjů“.5 Současně musí áčárja spojit tuto hlubokou věrnost se schopností pružně vymýšlet pokyny efektivní pro různé komunity studentů. „Každý áčárja má specifický způsob šíření svého duchovní hnutí“, píše Prabhupáda. „Áčārja by měl navrhnout způsoby, kterými mohou lidé tak či onak dospět k vědomí Kṛṣṇy“.6 S vlastní zkušeností v mysli poznamenává:
Učitel (áčárja) musí vzít v úvahu čas, kandidáta a zemi. Musí se vyhnout principu nijamágraha, což znamená, že by se neměl snažit provádět nemožné. Co je možné v jedné zemi, nemusí být možné v jiné. Áčárja má povinnost přijmout podstatu oddané služby. Sem tam může dojít k malé změně, pokud jde o jukta-vairágju (správné odříkání).7
Schopnost udržovat přísnou věrnost tradici a zároveň být obratný v přizpůsobení této tradice různému publiku a podmínkám je, jak Prabhupáda vysvětluje, znamením realizovaného poznání:
Osobní realizace neznamená, že by se člověk měl z ješitnosti pokusit ukázat své vlastní učení tím, že se snaží překonat předchozí áčárji. Musí mít plnou důvěru v předchozí áčárji a zároveň si musí uvědomit podstatu, tak pěkně, že může tyto záležitosti za určitých okolností vhodným způsobem prezentovat. Původní účel textu musí být zachován. Žádný nesrozumitelný význam by neměl být vypuštěn, ale měl by být předložen zajímavým způsobem pro pochopení publika. To se nazývá realizace.8
-----------------------------------------------
3 CC Ádi 1.46, význam.
4 CC Ádi 7.37, význam.
5 CC Madhja 19.156, význam.
6 CC Ádi 7.37, význam.
7 CC Madhja 23.105, význam.
8 SB 1.4.1, význam.
